Pražský soud se v nedávné době zabýval případem, který je vcelku obvyklý – společnost načerpala úvěr za účelem akvizice druhé společnosti, přičemž tyto společnosti následně zfúzovaly do jedné. Finanční úřad poté zpochybnil daňovou uznatelnost úroků uhrazených z tohoto akvizičního úvěru. Pojďme se tento případ podívat blíže včetně pohledu soudu.
Skutkový stav
Nadnárodní investiční skupina chtěla provést akvizici české společnosti. Za tímto účelem si zajistila bankovní úvěrové financování. Požadavkem banky poskytující financování bylo, aby následně, tj. po dokončení akvizice, došlo k fúzi společnosti, která podíl nabývala a společnosti, která byla předmětem akvizice. Banka tento požadavek odůvodňovala mimo jiné svou vyšší ochranou, neboť skutečný majetek a podnikatelská činnost se nacházely na společnosti, která byla předmětem akvizice. Již zfúzovaná společnost následně uplatnila úroky uhrazené bance jako daňový náklad.
Posouzení finančního úřadu
Finanční úřad výše popsanou transakci označil jako účelovou, kdy jejím jediným (resp. hlavním) účelem byla daňová úspora. Postup společností v transakci označil jako zneužití daňového práva a společnosti z daňových nákladů „vyškrtl“ uhrazené úroky z úvěru a dopočítal společnosti daň z příjmu.
Proti tomuto postupu finančního úřadu se společnost bránila správní žalobou, o které rozhodoval Krajský soud v Praze.
Kritéria pro zneužití daňového práva
Soud zdůraznil, že aby došlo ke zneužití daňového práva, a tedy aby mohlo dojít k dopočítání daně z příjmu, je nutné naplnit dvě kritéria – objektivní a subjektivní. Tato kritéria následně soud blíže ve svém rozsudku rozebral.
Objektivní kritérium spočívá v posouzení otázky, zda případ formálně spadá pod paragraf zákona, ale fakticky zákon obchází. K naplnění objektivního kritéria zneužití práva dojde tehdy, pokud postup společnosti odporuje smyslu a účelu zákona.
Subjektivní kritérium spočívá ve zjištění konkrétního postupu společnosti, a zda jediným (či jediným podstatným) důvodem pro tento postup společnosti je daňová úspora a nikoliv jiný ekonomicky rozumný důvod.
Pokud budou obě výše uvedená kritéria splněna, došlo ke zneužití práva a finanční úřad může přistoupit k dopočítání daně.
Posouzení soudu
Soud shledal, že v tomto případě došlo k naplnění objektivního kritéria (tj. transakce obchází smysl a účel zákona), avšak již neshledal naplnění subjektivního kritéria. Soud akceptoval námitku společnosti, že důvodem pro konkrétní postup společnosti nebyla (výlučně nebo převážně) daňová úspora, ale požadavek financující banky, která byla na společnosti nezávislá.
Soud zároveň zdůraznil, že pokud by financujícím subjektem byla osoba propojená se společností (např. mateřská společnost financované společnosti), podmínky a závěry jeho posouzení by s největší pravděpodobností byly odlišné.
Soud tedy uzavřel, že podmínky pro aplikaci zneužití daňového práva, konkrétně jeho subjektivní kritérium, nebyly splněny a rozhodnutí finančního úřadu o doměření daně zrušil.
Další kroky a závěr
Výše popsaným rozhodnutím Krajského soudu v Praze však spor nekončí. Finanční úřad totiž podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který bude ještě posuzovat správnost rozhodnutí Krajského soudu v Praze. Je tedy ještě možné, že Nejvyšší správní soud rozhodnutí Krajského soudu změní.
Situaci budeme nadále sledovat a budeme Vás informovat o dalších podobných rozhodnutích, která mohou mít dalekosáhlý vliv na obchodní praxi v rámci akvizic.
