Cash pooling je nástroj optimalizace řízení hotovosti pro vyrovnání účtů v rámci skupiny obchodních společností či příspěvkových organizací. Jinými slovy lze cash pooling popsat jako způsob, jak v rámci skupiny efektivně převést peníze ze subjektů, které je aktuálně nepotřebují, na subjekty, které je aktuálně potřebují.
V praxi se rozlišuje cash pooling reálný, při kterém dochází k fyzickému převodu zůstatku účtů na jeden centrální účet, a cash pooling fiktivní, při kterém k fyzickému převodu zůstatků nedochází. Zatímco fiktivní cash pooling lze považovat za specifikou bankovní službu a v tomto článku se jím dále nezabýváme, reálný cash pooling je možné sjednat i bez přímé účasti banky, a to vícestrannou smlouvou o cash poolingu uzavřenou v rámci skupiny.
Nespornou výhodou reálného cash poolingu ve srovnání s jinými způsoby financování je minimalizace nákladů ve formě úroků a poplatků. Oproti fiktivnímu cash poolingu klade reálný cash pooling vyšší nároky na administrativu, kterou je však možné minimalizovat kvalitně zpracovanou smlouvou o cash poolingu.
SMLUVNÍ STRANY SMLOUVY O CASH POOLINGU
Právní předpisy cash poolingové transakce neupravují a nerozlišují je od poskytování standardních úvěrů. Na smlouvu o cash poolingu je tedy nutné nahlížet jako na vícestrannou smlouvu o úvěru.
V pomyslném čele cash poolingu stojí společnost disponující centrálním účtem (dále jen „správce“). V rámci podnikatelského uskupení obvykle bývá správcem společnost s nejvyšším vlastním kapitálem (k tomu viz dále), což může, ale nemusí být holdingová společnost skupiny.
Správce ve smlouvě o cash poolingu figuruje (alespoň potenciálně) současně jako úvěrující i úvěrovaný, a to ve vztahu ke všem ostatním stranám smlouvy (dále jen „členové“). Členové mohou být v obdobném dvojím postavení ve vztahu ke správci, případně mohou být pouze úvěrovaní, anebo pouze úvěrující. Mezi sebou členové v žádném obdobném vztahu nejsou, veškeré cash poolingové transakce probíhají výlučně přes správce.
Před zapojením společností do cash poolingu je vhodné prověřit, zda z jejich stanov nevyplývá omezení ve vztahu k přistoupení ke cash poolingu či obecně ke sjednávání úvěrů. Dále je na tomto místě také vhodné avizovat, že počet členů by s ohledem na veřejnoprávní regulaci bank neměl být neomezený (k tomu viz níže).
Pokud jsou do cash poolingu zapojeny i zahraniční subjekty a hodnota přeshraničních transakcí přesáhne hranici 100.000.000 Kč, dotčená osoba má v takovém případě také povinnosti dle vyhlášky České národní banky č. 235/2013 Sb., mimo jiné musí sestavovat a předkládat České národní bance výkazy z oblasti finančních úvěrů.
NÁLEŽITOSTI SMLOUVY O CASH POOLINGU
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů v § 2395 vymezuje následující podstatné náležitosti smlouvy o úvěru:
- povinnost úvěrujícího poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky na jeho požádání,
- povinnost úvěrovaného peněžní prostředky vrátit,
- povinnost úvěrovaného zaplatit úroky.
Jak jsme nastínili výše, ve smlouvě o cash poolingu se postavení úvěrovaného a úvěrujícího standardně prolíná, a všechny tyto povinnosti tak typicky bude mít jak správce, tak i jednotliví členové.
Ve smlouvě o cash poolingu kromě podstatných náležitostí doporučujeme sjednat i další náležitosti, zejména:
- výši úroků a pravidla úročení (k tomu viz níže),
- podmínky splatnosti a započtení vzájemných nároků (za účelem zjednodušení administrativy správce spojené s cash poolingem),
- podmínky čerpání a splácení úvěru členem,
- podmínky čerpání a splácení úvěru správcem (správce bude typicky čerpat úvěr automaticky připsáním částky na centrální účet),
- podmínky nakládání s přebytečnými prostředky na centrálním účtu (např. jejich investováním správcem).
TEST OBVYKLÉ VÝŠE ÚROKŮ
Zásadní otázkou, kterou je nutné si při plánování cash poolingu položit, se týká výše sjednaných úroků. Cash pooling totiž obvykle využívají spojené osoby ve smyslu § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Podle tohoto ustanovení správce daně upraví základ daně o rozdíl mezi cenou sjednanou mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek. Jedná se o tzv. test obvyklé výše úroků.
Úrok je přitom v tomto kontextu nutné chápat jako cenu, za kterou jsou úvěry v rámci cash poolingu poskytovány. Nesprávné nastavení úroku v dohodě o cash poolingu tedy může vést k doměření daně a vyměření souvisejících sankcí.
S ohledem na to jednoznačně doporučujeme, aby se výše úroku sjednaná ve smlouvě o cash poolingu odvíjela od referenční úrokové sazby, která bude odpovídat běžným obchodním vztahům. Referenční úrokovou sazbou je obvykle úroková sazba na trhu mezibankovních depozit.
V podmínkách ČR je nejčastěji takovou referenční úrokovou sazbou PRIBOR (Prague Interbank Offered Rate), která se denně určuje na základě kotací českých referenčních bank podle pravidel stanovených Českou národní bankou. Alternativně lze vycházet z diskontní úrokové sazby České národní banky, která je oproti PRIBOR stabilnější.
TEST NÍZKÉ KAPITALIZACE
Test obvyklé výše úroků není jediný daňový test, který je nutné mít při zavádění cash poolingu na paměti. V § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmu je zakotven tzv. test nízké kapitalizace. Tento test spočívá v tom, že daňově uznatelné jsou pouze finanční náklady z částky do výše čtyřnásobku výše vlastního kapitálu společnosti. To pro cash pooling prakticky znamená, že výše poskytovaných úvěrů jednotlivým společnostem by neměla přesáhnout čtyřnásobek výše vlastního kapitálu společnosti, které je úvěr poskytován.
V rámci přípravy smlouvy o cash poolingu je proto nutné věnovat pozornost zejména správné volbě správce cash poolingu. V daňově optimálním nastavení cash poolingu by správce měl mít vlastní kapitál dostatečně velký pro pokrytí veškerých cash poolingových transakcí, tedy alespoň ve výši čtvrtiny hodnoty všech úvěrů, které mu budou poskytnuty.
Test nízké kapitalizace se však netýká pouze správce, ale i každého člena, který z cash poolu čerpá úvěr. Členové by se proto měli vyhnout čerpání úvěrů, pokud by jejich celkový součet přesahoval čtyřnásobek jejich vlastního kapitálu.
Jednou z možností, jak vlastní kapitál společnosti zvýšit, je zvýšit základní kapitál společnosti. Proces zvyšování základního kapitálu je však administrativně náročný a zdlouhavý. Flexibilnějším a efektivnějším způsobem zvýšení vlastního kapitálu jsou příplatky společníků mimo základní kapitál. Příplatky nezvyšují zadlužení společnosti a jsou rychlejší a méně nákladné než zvýšení základního kapitálu.
ZÁKAZ PŘIJÍMÁNÍ VKLADŮ OD VEŘEJNOSTI
Kromě výše popsaných daňových konsekvencí cash poolingu je třeba mít na paměti i další veřejnoprávní regulaci, a to zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o bankách“). S ohledem na to, že v případě cash poolingu správce fakticky vykonává činnost banky (byť pro omezený okruh subjekt), je zcela na místě být před tímto zákonem na pozoru.
Podle § 2 odst. 1 zákona o bankách platí, že bez bankovní licence je zakázáno přijímat vklady od veřejnosti. Jinými slovy je zakázáno provozovat tzv. „černou banku“. Přijímáním vkladů je přitom mimo jiné myšleno i přijímání zápůjček, úvěrů apod. a lze tedy mít za to, že i v rámci cash poolingu se jedná o přijímání vkladů ve smyslu zákona o bankách.
Pokud jde o pojem veřejnost, podle oficiálního výkladového stanoviska i rozhodovací praxe České národní banky se za veřejnost považuje okruh osob, který přesahuje počet 20 osob. Opatrný by tedy měl být každý, kdo do smlouvy o cash poolingu hodlá zahrnout více než 20 členů. S ohledem na to, že ne každý člen musí nutně být na straně úvěrujícího (tj. poskytovat vklady), si nicméně lze představit, že stranou smlouvy o cash poolingu může být i více než 20 členů, aniž by došlo k porušení zákazu.
O tom, že zákaz provozovat černou banku rozhodně nelze brát na lehkou váhu, svědčí zejména výše potenciální sankce. Dle § 36c odst. 8 písm. f) zákona o bankách za porušení tohoto zákazu hrozí pokuta až do výše 10 % čistého ročního obratu dosaženého za bezprostředně předcházející účetní období.
Z rozhodovací praxe České národní banky je zřejmé, že zákaz přijímání vkladů od veřejnosti je skutečně vymáhán a sankcionován. Zmínit lze např. rozhodnutí č. j. 2021/75603/570-96 ze dne 19. 7. 2021, kterým Česká národní banka udělila společnosti bez bankovní licence pokutu ve výši 3.000.000 Kč za přijetí vkladů ve formě zápůjček a úvěrů od 103 fyzických a právnických osob. Přestože nám není znám jediný případ, kdy by byl za černou banku považován cash pooling, zejména větším podnikatelským uskupením preventivně doporučujeme inkorporovat do smlouvy o cash poolingu pravidla, která správci neumožní přijmout úvěry (vklady) od více než 20 členů.
Pokud byste potřebovali pomoc s přípravou smlouvy o cash poolingu, případně pokud máte otázky na toto téma, neváhejte se na nás obrátit.
