.jpeg)
Starší judikatura Nejvyššího soudu předání a převzetí díla pomocí smluvně sjednaných právních fikcí a domněnek neumožňovala. Právě Nejvyšší soud ale přišel relativně nedávno s přelomovým rozhodnutím, kterým smluvně sjednané právní fikce nebo domněnky připustil. Aby však nebyla právní fikce nebo domněnka prohlášena za neplatnou, musí splnit určitá kritéria. Jak sjednat právní fikci nebo domněnku, která při posuzování její platnosti obstojí?
Právní fikce znamená uměle vytvořenou skutečnost, která zcela jistě nenastala, ale právo s ní spojuje takové právní následky, jako by opravdu nastala.
Právní domněnka pak představuje konstrukci, na jejímž základě se za určitých okolností předpokládá právní skutečnost, o níž není jisté, zda skutečně nastala. Právní domněnky dělíme na vyvratitelné a nevyvratitelné.
U vyvratitelné právní domněnky lze dokázat, že předpokládaná skutečnost nastala. Pokud nenastala, právní domněnka prokázané skutečnosti ustoupí.
V případě nevyvratitelné právní domněnky pak i za situace, která se později ukáže jako nesprávná, ji není možné zvrátit.
Praxe Nejvyššího soudu až donedávna znemožňovala předání a převzetí díla prostřednictvím smluvně sjednané právní fikce nebo domněnky. Dle Nejvyššího soudu mohla být právní domněnka či fikce založena pouze zákonem, nikoli smlouvou. Tato argumentace však byla vystavena četné kritice, pod jejíž tíhou Nejvyšší soud svou rozhodovací praxi přehodnotil a sjednávání domněnek a fikcí smluvně umožnil.
Jaká kritéria by tedy měla být splněna, aby mohla být smluvně založena platná právní fikce či domněnka?
Při posuzování, zda je právní fikce či domněnka platná, velmi záleží, v jakém postavení ujednání strany uzavřely. Tedy zdali se jedná o rovný vztah nebo zda má jedna ze stran postavení slabší. Může se jednat jak o slabší stranu podnikatele, tak o spotřebitele. Pak dochází ke zhodnocení, zda daným ujednáním nedochází ke zneužití slabší strany. V případě že ano, může být ustanovení prohlášeno za neplatné.
Dalším kritériem je, že by smluvní ujednání nemělo být zákonem zakázáno. Obecně se jedná o ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, veřejným pořádkem nebo odporují zákonu jako takovému.
Jak by tedy mělo vypadat slovní spojení definující ve smlouvě o dílo právní fikci nebo domněnku předání a převzetí díla?
- „Hledí se na“ a „považuje se za“ – tato slovní spojení je míněna právní fikce,
- Spojení „má se za to“ vyjadřuje vyvratitelnou právní domněnku,
- Nevyvratitelná právní domněnka může být pak vyjádřena spojením „platí, že“.
Domníváme se, že obdobně by se mohlo postupovat i ve vztahu k jiným smlouvám.
Potřebujete poradit ohledně právních fikcí (nejen) ve smlouvách o dílo? Neváhejte se na nás obrátit.