Nejvyšší správní soud se ve svém nedávném rozhodnutí zabýval sporem mezi účastníky řízení ohledně obsahu povinnosti stavebního úřadu přezkoumat žádost o stavební povolení, konkrétně ohledně povinnosti ověřit ve stavebním řízení, že ke stavbě je zajištěn příjezd, resp. dopravní dostupnost a obslužnost.
Skutkový stav
Spor vznikl z důvodu, že stavební úřad zamítl žádost stavebníků o vydání stavebního povolení s odůvodněním, že v průběhu řízení jimi nebylo prokázáno zajištění příjezdu ke stavbě, neboť příjezd byl přes cizí soukromý pozemek zajištěn pouze dočasně (maximálně na dobu dalších 3 let), a to ačkoli se jednalo o povolování stavby trvalé. Pro rozhodnutí bylo také podstatné, že vlastníci přístupového pozemku měli k případnému prodloužení nájemní smlouvy negativní postoj, což ve věci vedlo k důvodným pochybnostem ohledně dlouhodobého zajištění příjezdu ke stavbě. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání stavebního povolení bylo potvrzeno také odvolacím stavebním úřadem.
Nesouhlas stavebníků
Z důvodu svého nesouhlasu podali stavebníci proti rozhodnutí žalobu a následně také kasační stížnost. V rámci těchto podání argumentovali zejména tím, že stavební úřad má zkoumat zajištění příjezdu ke dni vydání správního rozhodnutí, kdy k tomuto datu je podmínka splněna. Současně odmítal názor, že při povolování trvalé stavby by bylo nutné přístup k ní zajistit taktéž trvale, neboť tato skutečnost by vylučovala zajištění příjezdu pomocí nájemní smlouvy, což je judikaturou mnohokrát potvrzený způsob zajištění přístupu. V neposlední řadě stavebníci namítali, že stavebnímu úřadu nepřísluší se zabývat vhodnosti konkrétního soukromoprávního titulu zajištění stavby, neboť má v rámci řízení zkoumat pouze technické zajištění příjezdu.
Posouzení soudu
Nejvyšší správní soud pro rozhodnutí ohledně podané kasační stížnosti vymezil otázky rozhodné pro učinění rozhodnutí v konkrétní věci, a to:
- je stavební úřad oprávněn ověřovat příjezd ke stavbě nebo „pouze“ ke staveništi;
- k jakému časovému období má být otázka zajištění příjezdu řešena;
- zabývá se stavební úřad i technickými parametry příjezdu;
- postačovala v předmětném případě jako právní titul pro zajištění příjezdu nájemní smlouva k cizímu pozemku?
Soud dospěl k závěru, že stavební úřad musí ověřovat zajištění příjezdu ke stavbě jako stavebnímu dílu vzniklému na základě stavební činnosti, tedy nikoli pouze ve vztahu ke staveništi, tj. místu, na kterém se stavba provádí. Současně soud vymezil, že příjezd ke stavbě je nutné řešit z hlediska dlouhodobého, tedy nikoli pouze ve vztahu k datu rozhodnutí jak argumentovali stavebníci.
Otázkami ohledně dopravní dostupnosti a obslužností stavby se stavební úřad dle názoru soudu musí zabývat jak v průběhu územního, tak také stavebního řízení. Tím spíše bude taková povinnost na stavební úřad dopadat v případě, kdy budou existovat pochybnosti ohledně zajištění přístupu ke stavbě. V této souvislosti soud taktéž uvedl, že považuje za nepochybné, že v rámci stavebního řízení musí být zajištění přístupu ke stavbě, tj. její dopravní dostupnost a obslužnost, ověřováno nejen z hlediska technického, ale též z hlediska právního.
Soud následně konstatoval, že v předmětném případě nebylo možné nájemní smlouvu hodnotit jako dostatečný titul pro vydání stavebního povolení, neboť smlouva zakládala oprávnění k využívání cizího pozemku pouze krátkodobě. K tomuto závěru soud vedla i skutečnost, že vlastníci pozemku dali v průběhu trvání nájemní smlouvy jasně najevo, že nájemní smlouva nebude prodloužena, v důsledku čehož tedy bylo jasné, že dopravní dostupnost a obslužnost realizované stavby bude významně ohrožena či znemožněna.
Soud ve svém odůvodnění závěrem dodal, že nájemní smlouva nebyla dostačující nejen z důvodu její dočasnosti, ale též z důvodu, že neupravovala zajištění přístupové cesty k žádné budoucí stavbě. I pokud by tedy nájemní smlouva byla dostačující z hlediska jejího trvání, soud by musel v předmětném případě dojít ke stejnému závěru.
S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost zamítl.
Závěr
Nejvyšší správní soud tedy ve svém rozhodnutí stanovil, že zajištění příjezdu ke stavbě, tj. stavebnímu dílu vzniklému na základě stavební činnosti, po cizích pozemcích je nutné založit takovým právním titulem, který zajistí oprávnění užívat přístupový pozemek nejen po dobu realizace výstavby, ale i v budoucnu pro bezproblémové užívání povolené stavby. Otázkami ohledně dopravní dostupnosti a obslužností stavby se přitom stavební úřad musí zabývat jak v průběhu územního, tak také stavebního řízení.
